Historie

O plemeni Tosa-Inu

Tosa-Inu (Tosa ken) byl vyšlechtěn a je dodnes v zemi původu využíván jako pes bojový. Tradice psích zápasů byla v Japonsku velmi populární, především na ostrově Shikoku, provincie Tosa (dnes Kochi). Při japonských zápasech se od Tosy očekává, že bude bojovat tiše, neúprosně, neústupně. Nejsou to ovšem zápasy na život a na smrt, jsou spíše jako zápasy Sumo a mají svá přísná pravidla. Psi se dělí podle váhových kategorií na lehkou, střední a těžkou váhu. Nejlepší zápasník v ringu získává titul Yokozuna, tento titul mu ovšem nenáleží doživotně, ale musí ho stále obhajovat. V Japonsku se Tosa dodnes používá k zápasům (pouze psi, nikdy feny) Japonci ctí Tosu jako ztělesnění bojovníka, zápasníka Sumo.

Předchůdce moderní Tosy byl původní japonský pes střední velikosti Shikoku, který vzhledem připomínal špice. V roce 1854 zrušila japonská vláda politiku izolace, tento obrat zapříčinil stabilní příliv zahraničního cestovního ruchu a stále častěji se v tradičních japonských zápasech používaly evropské plemena. Postupně se chovatelé snažili vyšlechtit velkého, silného psa. K tomu použili evropské plemena psů. Anglický Buldog v roce 1872, Mastif - 1874, Bernardýn, Německý Pointr - 1876, Německá doga - 1924 a Bulterier. Téměř před sto lety tento chov vyústil v počáteční podobu Tosy. Plemeno bylo pojmenováno podle provincie Tosa, kde vzniklo. Během druhé světové války Tosa téměř vyhynula. Díky šlechtění je japonská Tosa velký, hbitý, atletický pes, který štěká minimálně, je inteligentní a nebojácný.

Export Tosy je velmi problematický, finančně náročný a vzácný.

Tosa dnes

V dnešní době Tosa plní především funkci rodinného společníka a hlídače. Její impozantní vzhled odradí všechny nevítané návštěvníky. V USA se běžně používá ke služebnímu výcviku a stejně jako u nás také ke Canisterapii.